Obrátila jsem se s dotazem na Ministerstvo školství a tělovýchovy. Níže cituji odpověď: „Pokud mateřská škola není schopna dietní stravu zajistit, je možné pro toto dítě zvolit formu individuálního stravování s donáškou připravené stravy rodiči.
Dietní stravování upravuje vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, kde je dietní stravování zapracováno novelou č. 17/2015 Sb., která je účinná od 1. 2. 2015. V takovém případě musí být tato strava uskladněna odděleně a školní jídelna ji před podáním dítěti připraví – ohřeje na stanovenou teplotu.“
Úřednice dále dodává: „Možnost donášení vlastního jídla do MŠ školské právní předpisy neupravují a je nutné zdůraznit, že touto praxí by mohlo docházet k porušování právních předpisů v oblasti ochrany veřejného zdraví. Doporučujeme obrátit se v této věci na orgány ochrany veřejného zdraví, aby v případě poskytování takové služby dostála veškerým hygienickým předpisům. Je ale nutné zdůraznit, že v tomto případě se již nejedná o školní stravování, ale o doplňkovou činnost školy, která by se měla objevit v její zřizovací listině, např. jako: „zajišťování dietní (alternativní, domácí stravy“.)
Je třeba zdůraznit, že pokud ředitel mateřské školy bude ochoten přistoupit na donášení vlastního jídla, nebo zabezpečování dietní stravy mimo rozsah školního stravování, je také za to odpovědný. Bude-li mít tudíž dítě akutní alergické potíže, musí ředitel MŠ prokázat, že nedošlo k pochybení ze strany MŠ.“
Výklad hygienické stanice je takový, že pokud má dítě speciální dietu, potvrzenou od lékaře papírem, lze se se školkou individuálně domluvit na nošení krabiček z domova. „Individuální stravování není upraveno ani v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Realizace tohoto způsobu stravování je plně v kompetenci provozovatele stravovací služby na základě jeho dohody s rodiči nebo jiným zákonným zástupcem dítěte. V uvedeném případě si provozovatel stravovacího zařízení stanoví podmínky pro způsob uchování a další manipulace s pokrmem, které zapracuje do systému HACCP, včetně zajištění písemného souhlasu rodičů nebo jiného zákonného zástupce dítěte, že zodpovídají za zdravotní nezávadnost pokrmu doneseného do provozovny školního stravování.
Rodiče nebo jiný zákonný zástupce dítěte doloží dále provozovateli stravovacího zařízení vyjádření praktického lékaře pro děti a dorost, který dítě registruje, že dítě má zdravotní indikaci k dietnímu způsobu stravování.“
Podtrženo, sečteno, vše záleží na lidech. A jaké zkušenosti mají naše dvě maminky z Prahy a Benešova? Ve školkách většinou nevycházejí vstříc, školy jsou na tom lépe.
Vyšli vám ve školce s jídelníčkem vstříc?
Martina: Měli jsme papír od lékaře, že je potřeba synovi přizpůsobit stravu. No…ani jsme ve školce kuchařkám papír nestihli ukázat a vlastně nás nevybíravě poslaly „někam“…chtěli jsme se jen domluvit, jestli by se mohly nějak přizpůsobit…třeba synovi oddělit omáčku, než ji zahustí, a dát mu námi koupené těstoviny apod. Kuchařky nám řekly, že se s námi o tom nehodlají bavit a nebudou to řešit.
Šárka: Nejdřív mi ve školce řekli, že bude muset dcera chodit před obědem domů. S tím jsem se odmítla smířit. Neustále jsem s nimi na toto téma vedla dialog a nakonec mi vyšli vstříc. Sice dceři nedokázali stravu zajistit, ale aspoň jsem mohla do školky nosit doma připravené jídlo.
A jak jste jídlo řešily v praxi?
Martina: Normálně bych se porozhlédla po jiné školce, kde nám vyjdou vstříc, ale synovi zbývalo posledních pár měsíců před školou, tak jsme zatnuli zuby. Nakonec nás zachránila ochotná paní učitelka, která mu ohřívala jídla donesená z domova. Jídlo nikdy neprošlo kuchyní, bylo v ledničce sloužící jen učitelkám a ohřívalo se v jejich mikrovlnce. Vždy je to o lidech…protože děti měly často krupicovou kaši a ta se den předem připravit nedá, paní učitelka i ochotně připravovala mnou donesenou instantní. Naštěstí jsme takto museli překonat jen 4 měsíce.
Šárka: Denně jsem dělala 2 svačiny (dopolední a odpolední), polévku a hlavní jídlo. Většinou jsem polévku vařila na dva dny a jídlo také. Snažila jsem se střídat, jeden den jedno jídlo, pak jiné a pak zase to z předevčírem. Bylo to děsné období. Už jsem nevěděla, co pořád vařit a připravovat a bylo to velmi časově náročné skloubit s domácností a starostí o dvě další děti. Navíc i chleba jsme ze začátku pekli, teď už se dá koupit i dobrý chleba, který není druhý den tvrdý. Dříve tomu tak nebylo.
Vařily jste vždy to, co bylo v jídelníčku ostatních dětí?
Martina: Vždycky v pátek jsem si brala jídelníček na týden dopředu a snažila jsem se vařit stejná nebo alespoň podobná jídla, jako měly ostatní děti. Polévku jsem většinou vařila jednu na dva dny. Když dostal syn něco jiného, tak mu to nevadilo, jen se bál, aby se mu děti nesmály. Ale většinou mu to spíš záviděly :).
Šárka: V mých silách nebylo uvařit to, co měli v jídelníčku školky. Chtěla jsem, ale měla jsem doma miminko a starší dceru ve škole a prostě to nešlo. Každé ráno jsem donesla v krabičkách jídlo dle své fantazie a oni ho prostě ohřívali v mikrovlnce. Chvilku jsem zkoušela i dovoz bezlepkového jídla z okolí. Ale bohužel to dceři nechutnalo a když jsem ochutnala, tak jsem jí musela dát za pravdu. V tu dobu byla dcera jediné bezlepkové dítě ve školce.
A co ve škole, byla situace lepší?
Martina: Chtěla jsem docílit, abych nemusela vařit dalších 9 let každý den synům jídlo, tak jsem hledala školu, kde nám vyjdou vstříc. V jídelně vybrané školy mi zavolali kuchařku, která měla zkušenosti s 6 dalšími bezlepkovými dětmi. Řekla nám, že nemá žádné nutriční poradce, nejsou na to uzpůsobení, ale pokud nemáme silnou alergii a nevadí nám, že nebudou oddělené provozy lepkové a bezlepkové, tak že synům bude jídlo připravovat.
Šárka: Školní jídelnu jsem si opravdu vybojovala. Většinou měli jednou až dvakrát do týdne jídlo, které se dalo upravit na bezlepkové a vyjít vstříc nechtěli. Já se ale nevzdala a pořád jsem je otravovala, jestli by nemohli alespoň udělat bezlepkové těstoviny a odebrat omáčku před zahuštěním nebo jen maso bez omáčky apod. Nakonec se vedoucí slitovala a vyšla vstříc. Dokonce udělali i bezlepkové bramborové knedlíky.
Co děti ve škole jedí?
Martina: Polévky jsou většinou zahuštěné, takže jsou bez polévky. To synům moc nevadí. Místo polévky si berou dva kusy ovoce nebo mlíčka v krabičce apod. Prostě mají místo polévky dva dezerty. Děti si normálně vybírají dopředu elektronicky ze 3 jídel. To jsme museli přestat dělat, stejně si nemohou synové vybrat. Paní kuchařka slíbila, že vždy nějak poskládá jídlo, aby bylo bezlepkové. Kdyby to nešlo, třeba byly ke všemu knedlíky, něco mu uvaří…třeba těstoviny. Ty musíme nosit. Ale střídáme se s dalšími maminkami. Bezlepkových dětí je ve škole víc. Všechno řešíme vždy s jednou a tou samou kuchařkou, ona se o vše stará a s ní komunikujeme. Ze začátku bylo potřeba, aby se děti hlásily. Teď už si to ale kuchařky pamatují a není třeba, aby si děti samy hlídaly dietu. Někdy jim dokonce dá vybrat – raději rýži nebo kaši apod. Domluva super a jsou moc vstřícní.
Šárka: Dneska už je ve škole více bezlepkových dětí a dokonce i jedna učitelka. Takže se musejí snažit. Např. odeberou omáčku, zahustí Solamylem, uvaří k ní bezlepkové těstoviny apod. Takže každý den je jedno bezlepkové jídlo. Platím stejnou cenu jako ostatní, ale dcera nemá polévky. To mi nevadí, děti polévky stejně moc nejedí. Dcera chodí z jídelny více méně spokojená, většinou jí chutná. Až na situace, kdy je ryba nebo houby :o)…to ale nejí většina ostatních také. Pro mě je důležité, že má kontakt s dětmi a je v kolektivu.
Čtěte také:
Díl 1. - Jak se celiakie projevila a její diagnostika
Díl 2. – Jak jsme dětem celiakii oznámili a jak se s ní vyrovnaly?
Díl 4. – Stravování mimo domov, dovolené, tábory a školy v přírodě
