Dítě prožívá celiakii velmi intenzivně
Samozřejmě záleží na stáří dítěte, nicméně platí, že děti celiakii prožívají mnohem intenzivněji než dospělí. Je to hlavně proto, že u nich převažuje emocionální reakce nad tou racionální, kterou ještě nemají vyvinutou. Děti pociťují jednak strach, který pramení z řady nepříjemných vyšetření a návštěv lékařů, a pak také určité odloučení a vyloučení z kolektivu. Začnou vnímat velmi silně vlastní odlišnost a s ní související možné nižší sebehodnocení.
Celiakii musí přijmout nejen dítě, ale i jeho okolí
Psychologové udávají, že nemoc dítěte je velkou stresovou zátěží hlavně pro rodiče. Nicméně to, jak na ni rodiče reagují a jak ji zvládají do velké míry rozhoduje i o tom, jak se s ní vyrovná dítě. Rodiče, babičky a blízké okolí by neměli dítě litovat, ale naopak se začít zajímat, zjistit si co nejvíce informací a dítě podpořit. Nejlepší je, když babička na další návštěvě prostě upeče dítěti jeho oblíbený koláč v bezlepkové verzi a maminka bude vařit dál jako obvykle, jen s trochu jinými surovinami.
Dítěti je potřeba vysvětlovat, ukazovat a hodně s ním mluvit. Zpočátku mu řekněte jen to základní, čemu se vyhnout a proč. Ale zároveň s tím dítěti nezapomeňte vyjmenovat, co všechno ze svých oblíbených věcí stále může jíst. Určitě se vyhněte stresování dítěte, pokud náhodou zpočátku uděláte nějakou dietní chybu.
Celiakie změní chod celé rodiny
Je velmi důležité táhnout s dítětem za jeden provaz. Ukázat mu, jak je bezlepkové jídlo dobré a že není ničím méněcenné ve srovnání s jídlem běžným. Toho nejlépe docílíte tak, že začnete bezlepkově vařit pro celou rodinu. Důležité je také nedělat dítěti chutě, tedy nejíst před ním koblihy, sušenky nebo rohlíky. Časem mu to přestane vadit a pečivo budete moct vrátit do vaší běžné stravy. Dítě si zvykne na to „svoje“ a bude s tím srovnané.
Nic se nemá přehánět
Řada rodičů reaguje na celiakii dítěte tak, že se mu snaží nemoc vykompenzovat. Tedy vynahradit dítěti vše, co si nemůže dovolit. Dítě pak často konzumuje řadu koupených bezlepkových polotovarů, sušenek a sladkostí, což není ideální. Často se také maminky stanou „otrokyněmi“ kuchyně a neúnavně vaří a pečou bezlepkově vše, co má na jídelníčku školka nebo škola.
Každý si musí najít svůj přístup, nicméně je důležité dítě naučit, že omezení má a mít bude celý život. A čím dříve se s ním naučí přirozeně žít, tím jednodušší to pro něj do budoucna bude. Pozor hlavně na pěstování strachu. Často se setkávám s dětmi, které až hystericky reagují na omylem snězený lepek. Tudy určitě cesta nevede.
Protože téma je zajímavé a mám ve svém okolí dvě rodiny, které byly ochotné se podělit o své zkušenosti a rady, rozhodla jsem se, že pro vás zpracuji miniseriál o dětech a celiakii. Jednotlivé díly budeme uveřejňovat postupně a jestli vás téma zajímá, určitě nás sledujte.
